Život Prof. PhDr. Jana Šabršuly, DrSc.

Narodil se 31. března 1918 v Bojkovicích u Uherského Brodu v rodině učitele Jana Šabršuly. Otec svou pílí a odhodláním následně dosáhl aprobaci pro školy měšťanské a po absolvování přírodovědecké fakulty v Brně byl ustanoven profesorem odborné školy v Třebíči a později přeložen do Havlíčkova Brodu jako ředitel obchodní školy. Za okupace však zahynul v koncentračním táboře v Osvětimi. Po válce byl in memoriam vyznamenán čs. Válečným křížem a jmenován posmrtně ředitelem obchodní akademie.
Maturoval 11. června 1937 na reálném gymnáziu s českým jazykem vyučovacím v Třebíči a v roce 1939 začal studovat na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Známé podzimní události v prvním roce nacistické okupace přerušily jeho studium a díky účasti na studentském odporu proti nacistům byl v době od 17. listopadu do 30. prosince vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen v Oranienburku u Berlína. Po propuštění vystřídal mnoho rozličných prací. Po osvobození pokračoval ve studiu francouzštiny a filozofie na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. Pro školní rok 1945/46 mu bylo uděleno studijní stipendium, na jehož základě studoval dva semestry v Grenoblu. Během studijního pobytu složil zkoušky: Certificat d´études de langue Française, Certificat d´études de phonétique Française. Pobyt uzavřel v červnu 1946 dosažením diplomů Diplome de Hautes études de Langue et de la Littérature françaises na základě literární disertace „Remarques sur la Dame aux camélias“ a na Institut de Phonétique expérimentale téže fakulty Diplome d´Etudes supérieures de Phonétique Française.

Po dokončení studií v Praze byl od roku 1947 zaměstnán jako učitel na gymnáziích a od roku 1951 začíná působit na akademické půdě. Od roku 1957 pracoval jako řádný člen katedry romanistiky FFUK. Ve věku 38 let tak zahajuje dráhu filologa a lingvisty, jíž zůstal věrný až do dneška. Jako vědecký aspirant a vytrvalý a houževnatý badatel prochází všemi stupni vysokoškolské pedagogické a vědecké kvalifikace. V roce 1957 obhajuje kandidátskou práci na téma „Otázky vývoje francouzské a politické terminologie“.Jeho habilitační práce, „Verbo-nominální konstrukce a povaha děje ve francouzštině“, obhájená v roce 1960, na jejímž podkladě je v roce 1961 jmenován docentem, je už zralým dílem badatelským. Pracovní zápal však pokračuje a již v roce 1964 obhajuje další disertaci: „Systémy vyjadřování času, modu a aspektu, jejich výstavba a jejich vztahy syntaktické ve francouzštině a provensálštině“, která mu vynesla titul doktora filologických věd. Krátce nato, 1. května 1966, je jmenován řádným profesorem francouzského jazyka a románské lingvistiky.

Absolvoval řadu cest do ciziny, přednášel na řadě kongresů i na prestižních univerzitách v Berlíně, v Halle a rovněž na Sorboně.

Na Karlově univerzitě působil až do roku 1983, kdy byl penzionován, ale ani jako důchodce neustává v práci pro obor. Zasedá v doktorských a habilitačních komisích, posuzuje diplomové i vědecké práce, soustavně publikuje, koná veřejné přednášky, vystupuje na sjezdech a sympoziích, zůstává předním reprezentantem pražské lingvistické romanistiky. Aktivně podporoval demokratizační hnutí na fakultě v listopadu 1989 a jako sedmdesátník plný energie a tvůrčích podnětů nakonec přijímá místo profesora francouzské a románské lingvistiky na nově zřízené Ostravské univerzitě v roce 1993. Dojíždění z Prahy ho stojí nemálo času a energie, ale i zde se plně uplatňuje jeho pracovitost, šířka i hloubka lingvistického záběru a rozhled zkušeného pedagoga. Několik svazků skript v Ostravě vydaných je základem učebnicového fondu nové ostravské romanistiky, pod jeho vedením se formují tamější pedagogické i vědecké osobnosti.

Za své dílo i za své lidské činy byl prof. Jan Šabršula ve svém životě mnohokrát oceněn. Uveďme zde pamětní odznak druhého národního odboje, pamětní odznak 1939-1945, stříbrnou medaili Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, pamětní medaili za účast v boji za národní osvobození. Významným oceněním je řád Čestné legie (stupeň Chevalier de la Légion d´honneur), kterou mu udělil prezident Francouzské republiky v roce 2000 za zásluhy pro výzkum v oblasti francouzského jazyka.